Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Žženo - tak tě uklidním: moje maminka praktikovala "respektující výchovu" u všech svých dětí. Jsme 4....
Já dostala v životě jen 2x a to jednou od táty "přes hubu", když jsem (bylo mi asi 12) byla přechytralá a drzá na cizí paní a jednou od mamky, kdy jsem jí ve 14 lhala. A v obou případech JSEM VĚDĚLA už tehdy (a dnes vím ještě lépe), že to bylo na místě. Ségra nevím, ta byla poddajnjší, ta asi nedostala nikdy, bráchové možná od táty.
Po té, co odchovala maminka "bez bitíů své 4 děti, začala se starat o vnoučata. Má jich (tedy bohužel měla jich) celkem 8. Na první 4 fungovala její klidná a mírná, ale důsledná výchova, u pátého - mojí mladší dcery - bohužel bez "jedné přes zadek" nepochodila ani ona.... A ejhle, další tři vnučky po Anince zase "šly" bez plácanců.
Takže: pokud to jde a lze bez jakéhokoli bití, je to dobře. Ale jsou někdy situace a děati, kdy to prostě nejde.

Simča

PS.: Rozhodně nehovořím o bití v afektu, kdy dospělý mlátí hlava nehlava, nehovořím o bití klacky, řemenem a pod. Jde o plácnutí na zadek či přes ruku rukou. O plácnutí po několikerém varování, o plácnutí zdůvodněné a předem avizované....