Přidat názor k článku Habituální potrácení - můj příběh

Moje babička měla jakousi vadu, nemohla mít zdravá děvčátka,jedno se narodilo mrtvé a druhé týden po porodu, jen kluky jí osud dopřál. A i ty, strejdu a mého tátu, přežila.
Já sama jsem měla zmlklé těhotenství v 19 letech, měla jsem po operaci slepého střeva a bez lázeňského léčení...kdoví, čím to bylo.
Druhé těhotenství bylo rizikové, mám úúúžasného skvělého 14letého lumpa
A dvě gynekologické operace cyst a srůstů za sebou, neustálé gynekologické potíže, 3 měsíční léčbu vč. "umělého" přechodu v rámci léčby cyst... rok se léčím s boreliózou a k tomu mi zjistili sníženou imunitu a nesnášenlivost lepku. Zní to asi hůř než to ve skutečnosti je, ale ať.
Při léčbě GNRH analogy, která způsobí ten umělý přechod, mě MUDr. přemlouval k umělému oplodnění, když už mám tento kousek prý za sebou.
Ale když jsem si přečetla, co všechno ženy podstupují a že to vlastně nemusí vyjít, rozhodla jsem se, že další dítě nechci. Můj syn bude jedináček, takových jsou miliony. A já se raději chci věnovat jemu, než dlouhé dny trávit po doktorech a nemocnicích a výsledek není jistý. Synovo dětství a pubertu (náročnou!! ) mě nikdo nevrátí. Jsem osudu a pánu bohu vděčná za to jedno, co mám.
A hluboce se skláním před těmi, co umělé oplodnění podstupují. A přeji všem hodně štěstí a zdraví.
Petra