Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Evo, mám navlas stejnou zkušenost. Nešlo o sourozeneckou žárlivost, ale o žárlivost na malou dceru kamarádky, která s námi nějakou dobu žila. Dokud jsme bili a napomínali, nic nepomáhalo. Tak jsme zkusili změnit strategii. Mému synovi (v té době 2 roky) nešlo o to, aby mladší kamarádce (v té době necelý rok) opravdu ublížil, ale aby přišla naše reakce. Jakmile jsme přestali na jeho ošklivé chování reagovat a malou poté, co jí ublížil, jen vzali do náručí, odnesli jinam, podali jí jinou hračku, přestal s ubližováním postupně (asi za 2 dny) i on. Byl z naší "nereakce" nejdřív dost vyjevený, očekával hubování, a ono nepřišlo. Od té doby si malé kamarádky většinou nevšímal, později se přidalo to, že jí občas podal hračku, pohladil nebo přišel říct, že malá něco potřebuje. Za zkoušku to stojí. Možná, že u vás bude fungovat něco úplně jiného, ale chtěla jsem ti povědět, jakou zkušenost mám já.
Chce to často zatnout zuby, protože vidíš, že toho mladšího to hodně bolí nebo že to bylo opravdu nebezpečné, ale chce to vydržet a nereagovat. Maximálně pohledem, že tě to opravdu mrzí.
Tak hodně štěstí!