No jo, ale pořád je tady ten fakt, že většina rodičů má ambice své děti vychovávat, což je podle mě záměrné působení za účelem dosažení konkrétního efektu v chování dítěte. Vzhledem k ostatním dospělým už takové obvykle ambice nemíváme.
Tvé modelové příklady jsou všechny nesmyslné, nestane se ani jeden z nich, pokud jsou všichni zúčastnění duševně zdraví.
Popravdě, při svém někdejším pedagogickém působení jsem někdy kroutila hlavou nad chováním některých dětí, ovšem když jsem se seznámila s rodiči, viděla jsem, že může být hůř a došla k závěru, že někteří rodiče by udělali nejlépe, kdyby svým dětem dali pokoj a nevychovávali je vůbec.
(Nevztahuj si to prosím na sebe).
Nic ve zlém, ale takhle to "nimrání" ve výchově vidím já.