Přidat názor k článku Stopem tam i zpátky (o nějaký rok)

Nevěřim, že ses s tim nesetkal - sám ses tu tak projevil. Jen to možná nevidíš. Ale pro případ, žes to vážně nikdy nezažil, zkus se zeptat třeba Červánka - ta s tim má osobních zkušeností dost.
Tu bezmoc Ti veřim, on toho jeden člověk nad kupou dětí moc nenadělá. Ale neni to tak, že nemáš prostředky, spíš už nevíš co vyzkoušet, což neznamená, že nic neexistuje. To není obvinění, jen konstatování. Já osobně nemám potřebu dávat děti do latě - potom právě, aby neztratily svou důstojnost, se tváří, že jim to je fuk a časem jim to opravdu fuk začne být. Matějček v knize Po dobrém nebo po zlém popisuje jeden dost oblíbenej postup - dítě dělá něco, co nechci, tak ho nejdřív zkusim přesvědčit po dobrym - když to nefunguje, zkusim to po zlym - ale když to taky nefunguje, už jen přitvrzuju - proč někdy nezkusíme znovu cestu po dobrym? Byla stejně neúspšná jako ta po zlym, ale přitom u tý po zlym zůstáváme, jako kdyby byla účinnější. Zkus se ale někdy vrátit k tomu po dobrym - možná uděláš zajímavou zkušenost. Já ji teda udělala. A to i z druhý strany - celou základku jsem poslouchala (ne od rodičů, ale od učitelů) jak jsem líná se učit, že ze mě nic nebude apod. Měla jsem štěstí, že mi kapacita stačila na to, abych prolezla základkou i střední (od který mě odrazovali), i když jsem si nevedla sešity a učitele dost ignorovala. Dostala jsem se na VŠ s úplně opačnym přístupem, kde jsem ožila, byli tam lidi, který mě dokonce považovali za docela schopnou a to mě strašně moc motivovalo a jsem jim za to vděčná (a nejsem zdaleka sama!). Proto chci po mateřský pracovat s dětma podobnym způsobem. Nemam s nima ještě delší osobní zkušenost (kromě těch našich, který jsou mi fakt dobrými učiteli :-)) a je mi jasný, že spoustu věcí pak uvidim trochu jinak, ale poznala jsem učitelky, kterym to funguje (teď nemyslim nějakou blbou hodinovou hospitaci, ale třeba půlroční asistenci ve třídě apod.), funguje to mojí přístupem k dětem nejbližší kamarádce - bývalý spolužačce, která už učí a největší zkušenost mám z té druhé strany - první důtka ve třetí třídě, první dvojka z chování na střední, pak i trojka (vlastně za nezájem), s vojákama jsem nespala, ale za školou jsem zažila spoustu krásných věcí... ale NIKDY jsem nešla za školu, když jsme měli Alenku Seberovou, profesora Riesse, nebo dramaťák s Honzou Karafou (to jen kdyby to náhodou četli :-)), protože jsem nechtěla přijít o ty zážitky, diskuse a poznatky, který nám dokázali zprostředkovat. O to si myslim, že jde. Ukázat dětem, že jsou věci, který je můžou naplňovat víc, i když to hledání třeba neni snadný. Ale může bejt snazší, když je do toho rozhodování o nich zapojíme, dáme jim určitou volnost, možnost poznat přirozené důsledky a zodpovědnost. Ne když je postavíme do latě. Pak je to všechno na nás.