abychom si rozuměly: netvrdím tady, že je pěkné a žádoucí plácat děti. Jen jsem chtěl poukázat na to, že už samotné bádání nad tím, jestli plácat nebo neplácat je mírně kontraproduktivní. Dospělí lidé prostě dělají rozhodnutí, někdy okamžitá a intuitivní, a nesou za ně odpovědnost. Tvrdím, že lidé by si měli jako rodiče věřit a ne si po drobném konfliktu s dítětem hodit mašli, protože... (dosaď si sama)
Ovšem tebou popisovaná metoda se mi vůbec nelíbí, zavání mi až příliš manipulací. Podle mě je mnohem víc fér prostě vyřknout požadavek, ať už směrem k dospělému či dítěti, (ukliď si prosím dneska pokoj, dojeď prosím tě nakoupit), než nutit druhé, aby se domýšleli, co po nich vlastně chceš. Tak to dělá moje tchyně - místo, aby si rovnou řekla, co potřebuje, předešle to sáhodlouhým výkladem o svých potížích, z nichž se my máme dovtípit
)