Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Marketo, pišeš, že výchova není drezúra (s čímž vřele souhlasím), a pak, že při komunikaci s dítětem nepoužíváš ponižující prostředky, tedy používáš takové, jaké bys použila při komunikaci se svým mužem.

Píšeš, že dítěti nepřikazuješ, netrestáš ani nechválíš. Pod pochvalou ovšem jako příklad uvádíš slib odměny - pochvala není "když si uklidíš, dostaneš", pochvala je "ty hračky jsi poskládala do té poličky moc pěkně!"

Pak dáváš příklad, jak s dítětem mluvíš:
vidim, ze je v pokoji neporadek. na zemi lezi kostky a plysaci.
pred veceri musi byt uklizeno, abychom stihli precist pohadku. co s tim udelas?
Vážně bys podobně komunikovala s dospělým člověkem? Představuji si, že bych přišla domů a zjistila, že třeba v kuchyni, kterou měl manžel ten den na starost, je nepořádek... Kdybych pronesla něco jako Vidím, že je v kuchyni nepořádek. Před večeří musí být uklizeno, abychom spolu stihli kouknout na Star Trek. Co s tím uděláš? - manžel by si poklepal na čelo nebo se sesypal smíchem, podle nálady. Nevím jak ty, ale já se v takové situaci zeptám něco ve smyslu, jestli toho měl moc a nestihl to, popřípadě ho poprosím, aby něco udělal třeba před večeří /neumyté nádobí ve dřezu zavazí nebo tak/, ale manžela fakt nevychovávám - a to, cos uvedla jako příklad, je prostě výchovná věta rodiče k dítěti, třebaže patří k jinému stylu výchovy než klasickému.