Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Stáňo,

jistěže když se pozná, že je něco blbě JEN podle rozladění maminky, je to špatně, ale kde je řečeno, že Margot zařve "hergot ukliď si ty boty" a předtím to dítěti mnohokrát neřekla, že je třeba uklízet boty, ať někdo nezakopne?

Moje zkušenost je, že vysvětluji opakovaně třeba "když přijdete ze školy, je třeba se převléct, ať si nevytaháš kolena na kalhotech a nezamažeš mikinu; a to co si svlékneš, patří uložit do skříně do poličky s roznošeným prádlem"
A garantuji ti, že když zařvu, poté co se po příchodu z práce přerazím o zapomenutou aktovku a spatřím kočku spát na pohozených kalhotách, "Kde máš ty kalhoty?!" - dítě přesně ví, co mělo udělat, proč to mělo udělat a dokonce i co má dělat dál (popadnout kathoty a jít je vyklepat od kočičích chlupů, pak uložit).

Přece když někdo použije jinou formulaci než "-me" (třeba rozkazovací způsob nebo výkřik v rozčilení - a jakkoliv nejsem příznivcem rozčileného řevu, dítě musí vědět i to, že matka také nevydrží jakékoliv zacházení), neznamená to, že předtím nic nevysvětlil (x krát) a dítě se musí domýšlet!

(mimochodem taky neužívám formulace typu "nedělej to, rozbiješ to", fakt je účelnější říct "udělej to takhle" - čili návod co dělat a ne co nedělat... a vysvětluji... ale když něco po dětech chci, řeknu prosím nebo použiju rozkazovací způsob a necítím potřebu kolem téhle věci dělat "formulační tanečky")