Xantipo,
ony ty 2 minuty, během kterých mušíš vyjít z domu, můžou být klidně poslední zbyteček půlhodinové rezervy
Já vždycky šílela z časování, když jsem mířila na autobus, nechtěla tam 3/4 hodiny čekat a zároveň jsem rozhodně nechtěla přijít pozdě. A to se moje drahé dcerušky při odchodu z domu nevztekaly, ale tu se jedna rozhodla, že chce čurat, druhá, že chce kakat, pak si první vzpomněla, že si s sebou nutně musí vzít ještě jednoho plyšáka... a jindy zase odcházely jako na drátkách, obě obuté mě poháněly u dveří