Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Nezlobte se na mně, ale přijde mi, že tady ze sebe děláte zbytečně svatoušky. Není žádná maminka, která by nikdy neplácla. Navíc, jsou děti, které to plácnutí potřebují, protože na ně nic jiného nezabírá.
Jak můžete plácnutí po zadečku tak odsuzovat? Pokud se takto dítě potrestá uváženě a opravdu v nejkrajnějším případě, vůbec ničemu to neuškodí, spíš naopak.
Sama mám dítě s velmi silnou osobností a ačkoliv taky nerada přikročuji k plácnutí po dupě, někdy se bez toho neobejdu. Jsou dny, kdy má dcera naprosto na párku nějaké vysvětlování, přemlouvání či vyhrožování a vůbec, všechny výchovné metody selhávají. Proto když překročí mantinely, musí přijít na řadu plesknutí po dupce, přičemž je předem upozorněna, že pokud tu hranici překročí, tak přijde trest, to znamená, že si je toho vědoma.
Mnohokrát jsem byla ve Španělsku, kde jsou tělesné tresty zakázány a měli byste vidět, jak to tam vypadá. Děti tam mají nad rodičemi převahu, protože vědí, že jim rodiče neplácnou a nemají možnost je nijak potrestat. Z domluv si nic nedělají a klidně se matce vysmějí do očí. Matky jim proto raději ve všem ustupují, aby se potomci nevzpírali.
Vy se taky podvolujete dětem, abyste nepřišli do konfliktu a nemuseli vzniklou situaci řešit?