Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

K tomu neplácnutí... podle mně tohle nemusí dělat matky, které svým dětem ve všem ustupují. Mám kamarádku, která má o rok mladší holčičku, než je má starší dcera (tedy 3,5 roku). Před měsícem jsme s nimi strávili pár dní na chalupě, kde jsem pochopila, proč mi kamarádka pořád říká, jak je její malá strašně hodná. Důvodem je jen to, že jí maminka všechno dovolí, ve všem ustoupí a dítě se v podstatě nemá proč vztekat, tím pádem maminka nemusí řešit, jestli plácnout nebo neplácnout.
My jsme opačný příklad. Moje malá je šíleně akční a divoká, prostě živel. Navíc, jak už jsem psala, je silná osobnost, proto se dostáváme často do konfliktu, kdy ona něco chce, ale nemůže to mít, nebo já chci něco po ní a ona se prostě sekne a nemíní to udělat. Takže u nás se pořád počítá do tří a pokud to není udělané, když řeknu "tři", tak ví, že následuje plácnutí. A jak si na to dává pozor. Dříve nezabíralo nic a já měla nervy v kýblu. Do toho druhé miminko, no hrůza. Až jsme přišli na počítání a je to fajn.
Jak říkám, plácnutí přijde, pokud udělá opravdu něco, co sama ví, že nesmí a to je předem upozorněna.
Takže asi tak :o)