Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Já to za rozumnější nepovažuju, podle mě je těžké najít tu hranici, kdy "už nic nezabírá", a nezačít se uchylovat k tělesným nebo jiným trestům stále častěji. Což neznamená, že se to nemůže stát komukoli, že svoje dítě v určité situaci plácne, ale myslím, že připustit tresty jako výchovný prostředek není smysluplné. Možná v tu danou chvíli plácnutí zabere, ale mě zajímá, jak se moje dítě ve chvíli, kdy je trestáno, cítí a co se z toho naučí do budoucna. A odpověď na tuto otázku neodpovídá mým představám o tom, k čemu bych chtěla svoje dítě vychovávat. A zdůrazňuju, že alternativou zde není to, že si nechám dítě "šlapat po hlavě".