Souhlasím. Asi je potřeba neustále opakovat, že neautoritativní výchova bez trestů neznamená nechat děti dělat si, co chtějí. A argument, že na některé děti nic jiného neplatí, není ničím podložený, ale samozřejmě je těžké ho komukoli vyvrátit. Myslím si, že každý vychovává své děti podle svého svědomí, jak ten, kdo tresty používá, tak ten, kdo je používat ze zásady nechce (což neznamená, že je svatoušek a vždy dokonalý, stále se usmívající, nikdy v životě nekřičící a neplácající rodič). Tak mi přijde zbytečné hodnotit, jak se chovají děti rodičů, kteří vychovávají své děti jiným způsobem (navíc, když jde ještě o jinou kulturu), může to znamenat jen to, že máme každý jiné představy o tom, co je u dětí ještě přípustné a co není (teď samozřejmě nemyslím jakékoli násilné nebo bezohledné chování k rodičům - ale s tím jsem se třeba v Americe ani v Anglii v běžných rodinách nikdy nesetkala, ve Španělsku jsem nebyla). Jak už jsem tady někde psala, pro mě je důležité si odpovídat na otázku, k čemu vychovávám své dítě, když ho trestám, a odpověď se neshoduje s mou představou a s mým svědomím.
Předchozí