Přidat názor k článku Habituální potrácení - můj příběh

Mám bohužel stejnou zkušenost jako Vy, jen s rozdílem, že teď už mám i tři zdravé děti. Poprvé jsem otěhotněla na "první pokus", moc jsme miminko chtěli, přišla jsem o něj v 8.týdnu (samovolný potrat).
Podruhé jsem otěhotněla přesně o rok později, několik týdnů strávila v nemocnici, ale miminko se udrželo a v termínu, kdy se mělo narodit první se narodilo druhé, jen přesně o rok později.
O několik let později jsme se rozhodli, že chceme druhé a otěhotněla jsem opět okamžitě. Potratila jsem v 11.týdnu (zamlklý potrat), ve stejný den jako u prvního. Šílená náhoda, neboť je to navíc den narozenin mého muže. Od té doby je neslaví...
O pár měsíců jsem otěhotněla počtvrté a potratila (samovolně) v 8. týdnu... Prošli jsme genetickými vyšetřeními já i manžel, nic nenašli, i jinak jsme po zdravotní stránce v pořádku. Na důvod nikdy nikdo nepřišel.
Když jsem otěhotněla popáté, měla už jsem strašný strach. Osud chtěl, že to bylo opět ve stejné době, dokonce jsem měla stejný termín porodu jako u prvního ztraceného a u synka. Přes neustálé krvácení v prvním trimestru se těhotenství udrželo, jen termín jsme netrefili a dcerka je o 10 dní dříve než syn. Pošesté jsem otěhotněla naprosto neplánovaně a bylo to jediné těhotenství, které bylo bez problémů. Od začátku jsem měla pocit, že je zkrátka všechno v pořádku. Sice jsme tři neplánovali a dcerky jsou poměrně brzo po sobě, ale já si stále říkám, že to tak mělo být, že za ty tři andělíčky máme nakonec tři děti.
Držím Vám palce, umím si představit, jak Vám je. Jsem ze dvou sourozenců, mimo to měla moje maminka 3 samovolné potraty. Už dneska myslím na to, jestli jednou moje dcerky budou prožívat to samé jako já :-(.