Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

To vysvětlování je hezké, ale co když to dítě i přesto tvrdí, že bonbonky prostě chce a chce a chce? Moje malá je hrozný paličák a když si něco vezme do hlavy, tak jí to někdy prostě nevymluvím, i kdybych se na hlavu postavila.
Nebo co když hrozně spěcháme a dítě si postaví hlavu? Například ráno, když nechce snídat, nechce se oblíkat, nechce si čistit zuby... a my spěcháme do školky. Vstáváme myslím dost brzo, máme hodinu a půl na všechny přípravy. Ale jak se kousne, tak s ní prostě nehnu.
Už delší dobu jsou jejími nejpoužívanějšími slovíčky "chci" a "nechci". Přitom se jí snažím vždy, když je to možné, vyjít vstříc, splnit její přání, nebo jej aspoň respektovat, když jí splnit nejde. Takže jak na to, aby to šlo jen psychologicky a bez plácnutí?