Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Mám problém s tím, že nechci, aby moje dítě bez rozmyslu poslouchalo, ať už mě nebo kohokoli jiného, kdo má větší sílu nebo moc než ona. Máš jistotu, že tvůj syn se zachová správně, když u toho není ten, kdo ho může potrestat? Píšeš, že teď už se syn chová většinou dobře, ale je to trestáním, anebo tím (jak zde píše myslím Rapiti), že občas používáš i jiné metody a že se tím syn učí, že jeho rodiče to myslí dobře a chápe, k čemu mu to je? Věřím, že plácnutí v danou chvíli rychle zabere, ale dlouhodobé následky (pokud je to jediná výchovná metoda) můžou být podle mě ničivé. Dítě se učí, že věci se dělají nebo nedělají proto, že ho může někdo, kdo má větší moc a sílu, potrestat, nepřemýšlí o tom, jak jeho chování ovlivňuje svět kolem a je samotné. Může se ve chvíli trestu cítit poražené nebo ponížené, anebo (to spíše větší děti) cítí úlevu, že se vše vyřešilo pouze fackou a že má pokoj. Já osobně nechci mít dítě poslušné, ale zodpovědné, samostatné, ohleduplné a přemýšlející o tom, co a proč dělá. Tresty k tomuhle (to je můj názor) nevedou. Poslušnost a strach z trestu ani u dospělého nevede k zodpovědnosti. Jinak metody jsou popsané v knihách zmíněných tady v diskuzi, probíhají i kurzy Respektovat a Být respektován nebo Kurz efektivního rodičovství, tak nemusíš být muškou a můžeš se s těmito metodami setkat v praxi.