Jako dite jsem nikdy nebyla trestana. Na zadek jsem dostala jen jednou a to ve chvili, kdy jsem jako petileta nerekla rodicum kam jdu (tehdy jsme behali normalne na hristi za panelakem) a vratila se az po setmeni. Uprimne receno - kolikrat jsem si rikala, ze jedna facka by byla mnohem min bolestiva, nez hodinove domlouvani a pak nasledujici mlceni. Takze to ted praktikuji u sveho syna. Radsi mu placnu pres zadek a pak ho obejmu, pohladim a je odpusteno, nez abych mu po stopadesate opakovala, ze do silnice se nebeha, hrackama se netriska apod. A ti co neuhodi - jen nechapu - kdyz dite neco provede, tak mi nerikejte, ze mu reknete - priste to nedelej, usmejete se a jdete dal...To je pak prece jako kdybyste rekli - nic se nestalo, uzij si to priste zas. Ja tim svym zpusobem radsi reknu - tohle teda ne, ale kdyz vis, ze to neni spravne, jdeme dal.
Předchozí