Díky, jsi myslím první (z toho, co jsem byla schopná přečíst) z plácaček (promiň, já jsem zase ta neplácačka), která to napsala takhle jasně. Ale myslím, že několik neplácaček tady zdůraznilo (aspoň já a ještě jedna), že trestání určitě není vaše jediná metoda, a možná i proto se vám daří děti vychovávat k vaší spokojenosti (plácačky i neplácačky by se asi shodly na tom, že děti, které jsou systematicky a výhradně fyzicky nebo psychicky trestány, nejspíš moc "vychované" nebudou). Přesto mám pořád k trestání výhrady a nedokážu ho přijmout, a to hlavně ze dvou důvodů: 1. Podle mě dítě trestáním poškozeno být může, a to i když to není jediná výchovná metoda a jinak má s rodiči láskyplný vztah (filozofické důvody i vlastní zkušenost). 2. Mám problém s tím, jak najít tu hranici, kdy už trestat, kdy už je to ta situace, kdy to zabere líp, než cokoli jiného.
A k tomu citátu z Bible, sama jsem křesťanka, ale opravdu bych nechtěla brát doslova vše, co se v Bibli píše.
Děkuju za podnětný článek.