Přidat názor k článku Mámou ve dvaceti X mámou ve čtyřiceti

Nedávno jsem měla velmi zajímavou debatu s jedním známým, který má ve 32 letech pocit, že má ještě spoustu času na to, aby se vázal a zakládal rodinu. Mluvili jsme o jedné známé, která si plánovaně pořídila dítě v 18. "No to má taky něco do sebe, pak člověk může v 35 zase žít," odpověděl mi na to. Fakt ho nechápu. Co si sakra myslí, že s manželem děláme my?

První dítě jsem měla ve 29, druhé 31 (na ZŠ i gymplu patřím ve třídě k těm "rychlejším"), před tím, než se mi narodily, jsem toho podle mého názoru stihla víc než dost, co jsem nestihla, na to bude času dost, až děti povyrostou. Mateřství si teď hrozně užívám, mj. i díky tomu, že nemám pocit, že by mi někde něco uteklo. Že mám naopak dojem, že žiju tak intenzivně jako ještě nikdy. Ještě si moc přejeme třetí děťátko, rádi bychom ho stihli do 35 let.
Také mi nepřijde šťastné, když někdo rodičovství moc dlouho odkládá, ale to si musí rozhodnout každý sám. A hodně i záleží na vnějších okolnostech.
Před mateřstvím jsem se chtěla finančně zabezpečit, ale na druhou stranu jsem si vždycky přála být mladá maminka, mít na své děti dost času a sil, a také bych jednou moc ráda byla mladá babička, která si užije i svá vnoučátka a která s nimi bude schopná dětem pomoci, pokud o to budou stát. Protože kombinace malé děti a staří rodiče, kteří sami potřebují pomoc, je hodně náročná.