Já kariérou myslím: vystudovat VŠ (nebo SŠ) a věnovat se práci v oboru několik let, získat rozhled a praxi. Pak děti. Opačný případ jsem já: praxi nemám žádnou, svůj úvodní obor jsem nikdy nedělala a zřejmě ani nebudu, nyní studuji dálkově na mateřský s kojencem u prsa obor zcela jiný. Až mi skončí mateřská (po devíti letech), tak zaprvé: budu mít titul, ale nebudu mít praxi-tudíž se nikde neuchytím, za druhé: s dětmi si na malém městě těžko najdu práci v oboru(neexistuje) a dojíždět nelze (odpoledne zabitá vyzvedáváním ze školek, školy, kroužky tam a kroužky zpět- prarodiče nejsou k dispozici...),poloviční úvazky v tomto státě zřejmě neexistují..... Takže budu makat mimo obor, uklízet kancly a ve 40ti se možná dostanu ke svému oboru, až děti odrostou. To už asi nebudu velmi perspektivní a budu si připadat jako exot- začínat ve 40ti
Tím nechci říct že si stěžuju, chtěla jsem děti, více, brzy, jsem spokojená....Studium a nastartování kariéry prostě vnímám jako jediný důvod, kterému rozumím co se týče odkládání rození, ačkoli bych příště volila stejně.