Přidat názor k článku Mámou ve dvaceti X mámou ve čtyřiceti

nelíbí se mi dnešní trend "celebrit" mít děti po 40.... Kdo říká, že cééélebrity jsou ty nejmoudřejší?
Chápu, když někdo nemá vhodného partnera, prosím... Ale vědomě odkládat mateřství napotom?
Vaječníky i vajíčka máme od narození, takže u té čtyřicetileté jsou ta vajíčka už pěkně stará. Je s tím spojeno dost rizik různých malformací a chorob. Nemluvě o tom, že až bude dítko v pubertě, bude na něj maminka stačit??? (ta moje má 58 a už je z náročnosti svého zaměstnání docela hotová).

Jelikož jsme s mým manželem spolu od 19, měla jsem chutě na mimčo už kolem 22 let. Věděli jsme ale, že potřebujeme nejdříve byt, tak jsme si počkali, takže mi bylo 27, když se narodil první syn. Druhý ve třiceti a můžu vám říct, že jsem docela vyčerpaná.
De facto jsem během 4 let prožila dvě těhotenství, jeden normální porod, druhý císařským řezem. K tomu neplánovaná operace žlučníku.
Prvního syna jsem kojila dva roky, druhého už skoro 11 měsíců a pokračujeme.
Sama na sobě cítím, že mé tělo je dost unavené a vyčerpané.
Nestěžuji si, chtěli jsme je tak brzy po sobě, ale vím, že na třetí dítě už prostě sílu nemám. Alespoň ne teď, a v 35 už do toho nejdu.

Taky zastávám názor, že mimi je dost o penězích - přece jenom pořízení výbavičky, ale i to, že jsem doma a nevydělávám, je na rodinném rozpočtu znát. Zvláště, když splácíte hypotéku apod.
Nepřemýšlím nad tím, jestli mé děti budou jednou studovat v zahraničí či doma, zajímá mě naše momentální finanční situace.
Nechceme se spoléhat čistě jen na sociální dávky, tak jak to dělají někteří, tudíž je nutné i nemálo času věnovat práci, sebevzdělávání apod.

Skloubit tohle všechno dohromady, najít to místečko rovnováhy, se nám zatím moc nedaří, ale jsme šťastní s tím, co máme. Zatím nás nepotkaly žádné velké krize, důležité je, že se máme rádi, jsme spolu a jsme zdraví, že má taťka dobrou práci a já se taky mám kam vrátit. To ostatní budeme řešit průběžně.