Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Tak jsem si přečetla pár názorů na plácnutí a neplácnutí a musím ze své zkušenosti říct, že zrovna nedávno mě zarazilo chování jedné kamarádky, jejíž dcera- už tedy 4letá- schválně, tak, aby to nikdo neviděl(nevšimla si mě, že ji vidím), kopla do stejně staré své kamarádky, ta začala brečet, tak kopající bylo domluveno- dle mého názoru dost jemně, spíš omluvným tónem, jakože- to holčičku bolí.. jen se maminka otočila, dcerka nelenila a šla dát kamarádce herdu do zad.. no co Vám budu povídat- takhle se to opakovalo dokola 4x!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A napomenutá holčička se chytila tyče, točila se dokola a točila oči v sloup, posmívala se jakože NO A CO ????? Měla jsem sto chutí jí vyprášit zadek, že by si na něj nesedla! A nejlepší bylo, že jí maminka neřekla- TO NESMÍŠ ale MUSÍŠ jen MALINKO!!!!!! Tak to bych chtěla být v kůži té maminky, která si má nechat dítě mlátit JEN malinko!!!!!!!!!!!!!!!!!! Druhá holčička už si s ní hrát nechtěla, že se jí bojí.. takže se mi moc nelíbilo, jak se zachovalo NIKDY neplácnuté dítě, chovalo se dost spratkovitě, jakože jí nic nehrozí a chová se tak pořád, znám je už dlouho, takže jsem nebyla svědek jediné události..
Takže je určitě pravda, že na každého platí něco jiného a pokud někdo nemusí dítě nikdy plácnout, tak buďto je rodič úplný flegmatik nebo je dítě neobyčejně klidné nebo to na dítěti bude vidět, nevěřím, že to může být jinak..