Přidat názor k článku Habituální potrácení - můj příběh

I nám nezbývalo než věřit v zázrak. Přes 2 dlouhé roky jsme čekali na první miminko, kterému předcházely 2 potraty (do 13 tt). Už jsem měla doma i žádost o adopci a pak se stal zázrak a narodil se nám v termínu uličník:o))) Když mu byl rok, tak jsem opět otěhotněla a opět potratila (v 10tt).... 2 měsíce po potratu opět otěhotněla a narodila se nám (opět bez komplikací a v termínu) krásná, zdravá holčička:o))) Takže moje "skóre" : 5 těhotenství a z toho 2 narozené děti. A věřte, že je neberu (a nikdy nebudu brát) jako samozřejmost. Jsem za ně MOOOOOOC vděčná a nikdy nezapomenu na to období prázdnoty, když kolem mě prošla těhotná nebo projel kočárek.....
Děti jsou staré 3 a 1 rok a já mám ještě tu "drzost" toužit po třetím dítěti.... moc ho chci, ale na druhou stranu se bojím možných komplikací.... Manžel mě od třetího zrazuje se slovy "buď vděčná za dvě zdravé děti a nepokoušej osud"

Jaký je na to váš názor?????????????????????
Sama se v těch pocitech plácám...... ale touha po třetím zatím převažuje:o)))
Mám to risknout????