Tak jsem asi měla vzít syna k logopedovi, neboť ještě do dvou let v podstatě nemluvil (začal až ve dvou a půl) a ve třech letech věty netvořil.
Jenomže najednou o prázdninách (je narozen v březnu) začal z ničeho nic mluvit ve větách a rozumět je mu dobře. Pravda některé hlásky neumí (r,ř), ale dohnal to.
Jinak "simlulace" u nás byla naprosto zbytečná. Syn ignoroval, když jsem na něj mluvila (jeden čas jsem si říkala, jestli není autista nebo něco takového) nebo když jsem se ho snažila přimět, aby mi řekl, co chce. Dá se říct, že jsem ho simulovala mnohem více než jeho starší sestru. A ta mluvila už v roce a v roce a půl říkala básničky.
Každé je holt jiné. Nebo že by byly holky prostě od přírody "ukecanější"????
)))