Když vývoj řeči neprobíhá tak, jak by měl

Nesprávná nebo chybná výslovnost hlásek (dyslalie)

Nesprávnou výslovnost hlásek pozorujeme ve vývoji řeči víceméně u všech dětí. Na začátku tohoto vývoje je to přirozený jev. Nejčastěji vzniká tím, že dítě nahrazuje jednu hlásku jinou, která se snadněji vyslovuje (ryba = liba, jiba, viba), nebo hlásku ve slově vynechává (strom = stom). Do konce 5. roku a někdy i déle je nesprávná výslovnost některých "těžkých" hlásek přípustná (např. l, r, ř a sykavky).

O chybné výslovnosti - dyslalii, která je poruchou artikulace, mluvíme, když špatná výslovnost přetrvává déle, nebo tehdy, když dítě tvoří hlásku na nesprávném místě (např. francouzské r) nebo jiným způsobem (např. "šišlání" při výslovnosti sykavek s unikáním vzduchu po stranách jazyka). Chybnou výslovnost je třeba odstranit podle odborných rad logopeda, nejlépe před nástupem dítěte do školy. Správná výslovnost je důležitá ke zvládnutí základů čtení a psaní ve škole.

Pokud u dítěte po 3. roce přetrvává nesprávná výslovnost mnoha hlásek, má-li těžkosti s opakováním delších slov, když slova komolí (zopakuje je vždy jinak a pokaždé nesprávně), když je jeho řeč pro cizí lidi málo srozumitelná nebo se zdá, že se při mluvení namáhá - v takovém případě pravděpodobně nejde jen o nesprávnou výslovnost, z níž dítě brzy "vyroste", ale může jít o závažnější poruchu řeči (např. tzv. verbální dyspraxii nebo jinou poruchu) a je třeba obrátit se na logopeda.

Logopedickou pomoc vyhledejte, když:

• tříleté dítě tvoří hlásku na nesprávném místě (např. francouzské r) nebo jiným způsobem (např. šišlá);
• tříleté dítě má problémy opakovat dlouhá slova, komolí je a řeč je celkově nesrozumitelná;
• čtyřleté dítě má nesprávnou výslovnost mnoha hlásek;
• pětileté dítě má nesprávnou výslovnost některých hlásek (l, r, ř, sykavky: s, c, z, š, č, ž).

Opožděný vývoj řeči

Z běžného života víme, že každé dítě se vyvíjí podle vlastního "jízdního řádu". I když existují obecně známé "tabulkové hodnoty", mnohé děti v rámci přirozené variability dosahují těchto mezníků dříve nebo později.

Totéž platí o vývoji řeči. Zde je variabilita ještě větší, protože kvalita stimulace i vliv prostředí hrají rozhodující úlohu. Variabilitu ovlivňují i vnitřní činitelé, především dědičnost a vyzrálost nervové soustavy.

Otázka je, jak se dále rozvíjejí řečové schopnosti dítěte s opožděným vývojem řeči. Odpověď na tuto otázku je složitá: z opožděného vývoje řeči může a nemusí "odstartovat" vývoj normální. Některé děti se ve svém třetím roce "rozběhnou" a brzy dohoní své vrstevníky ve všech jazykových schopnostech. U jiných se vývoj bude dále komplikovat a opoždění vyústí v narušený vývoj řeči. Proto je třeba opožděný vývoj považovat za rizikový faktor a začít se stimulací řeči co nejdříve.

Logopedickou pomoc vyhledejte, když:

• dvouleté dítě nemá potřebu vyjádřit své pocity, nekomentuje, co vidí, a nemluví o tom, nežádá matku o opakování činnosti ani o podání předmětu či hračky;
• ve 2 letech používá méně než 10 srozumitelných slov;
• jako dvouleté netvoří žádné dvouslovné kombinace (bába tam, táta dá apod.);
• když dítě ve 3 letech netvoří jednoduché věty.

Koktavost, nebo vývojová neplynulost?

Vlivem prudkého tempa ve vývoji řeči, které umožňuje dítěti říci mnohem více než předtím - a děti by nejraději všechny své myšlenky vyslovily současně - se stává, že dítě může najednou:

• opakovat vícekrát jedno slovo či slabiku bez námahy, například "Moje moje moje maminka přijde!" nebo "To to to to auto mám!" či "Po-po-podej mi míč!"
• měnit svou řeč v průběhu projevu tak, že zamění slovo nebo spojení, ale smysl toho, co chce říci, zůstává stejný. Například chce říci "My jsme se přestěhovali do nového domu," ale řekne "My jsme máme nový dům…", protože je to pro něj snazší.
• vsouvat do svých vět hlásky, slova či zvuky, které vůbec nesouvisejí s obsahem, ale mají za úlohu ulehčit pokračování ve výpovědi, například "To je hm auto."
• řeč často přerušit, dělat nápadné pauzy, delší než je potřebné k nadechnutí se, například "Mám -------- pěkné auto."

Všechny vyjmenované těžkosti se odborně nazývají vývojovou neplynulostí řeči, a ačkoli připomínají koktavost, jsou průvodním jevem řečového vývoje. Jen si vzpomeňte, jak dítě začínalo chodit:

občas zakoplo, spadlo, poskočilo. A podobně to vypadá i v řeči. Něco zopakuje, něco opraví, udělá pauzu, vsune hlásku nebo slovo. Velmi důležitý rozdíl mezi vývojovou neplynulostí a skutečným koktáním je doba trvání. Vývojová neplynulost trvá od několika týdnů po maximálně 6 měsíců. Když potom přirozeně nezmizí, může se zafixovat a přerůst do koktavosti.

Logopedickou pomoc vyhledejte, když:

• neplynulosti v řeči přetrvávají déle než 6 měsíců;
• dítě mluví s námahou, napíná při mluvení svalstvo řečových orgánů nebo krku;
• v rodině se vyskytuje osoba s koktavostí;
• dítě si začíná uvědomovat neplynulou řeč a trápí ho to.

Příčiny většiny poruch řeči u dětí nejsou dostatečně vědecky objasněny. Léčba, rehabilitace a korekce se zaměřují převážně na jejich projevy, ne na jejich příčiny. Řeč je schopnost, která se ve velké míře rozvíjí prostřednictvím komunikačních podnětů ze strany nejbližších lidí a podnětného prostředí, jež rodiče pro dítě utvářejí. Obzvlášť to platí pro rodiny, které mají dítě s poruchou řeči. Tradiční logopedické přístupy vymezovaly rodičům jen pasivní roli pozorovatele a pomocníka. V současnosti se ví, že rodiče pod vedením odborníků dokážou své dítě významně rozvíjet a usměrňovat. Na rozdíl od odborníků to mohou dělat každý den a doma, v přirozeném prostředí. Úloha rodiny se i u nás postupně mění: vznikají různé rodičovské skupiny a tréninkové programy, v nichž se rodiče pod vedením odborníků vzdělávají a školí v efektivních komunikačních strategiích. Tak lépe poznávají své dítě, jeho potřeby, vývojové možnosti a způsoby, jak rozvíjet jeho komunikační schopnosti. To jim přináší větší klid a svobodu v rozhodování.

Máte-li proto vy nebo vaši blízcí jakékoli pochybnosti o správném řečovém vývoji vašeho dítěte, nebo víte, že vaše dítě má určitou vrozenou vývojovou poruchu, která omezuje rozvoj řeči, vyhledejte co nejdříve odborníka a poraďte se v otázkách rané stimulace a intervence.

Zdroj: Jak mluvit s dětmi od narození do tří let (Portál2009)