Ecim, taky to nemám ráda, nikdy nehodnotím ani neporovnávám své děti před nimi a vůbec srovnávání není můj koníček:). Docela žasnu, co jsou někteří schopní říct o dětech před nimi... Ono to chválení a dávání za příklad vychází z mylného předpokladu, že se dotyčný chytí za nos a začne se jako že víc snažit:)), no někdy to možná zabere, ale nadělá to častěji hodně škody, nevraživost, nenávist, pocit, že jsem něco míň atd.
Arónie, když s dětmi narazím na nějaké srovnávání, tak jim vysvětluju, že každý má na něco talent, něco, v čem je dobrý, že ani nemůžem všichni umět všechno:).
No a nočník a řeč:), oba kluci se naučili přibližně na stejno, přes den i noc, jeden mluvka, druhý nemluvka:).
Předchozí