Taky jsem dlouho čekala na toho pravého,ne že bych měla nadstandardní požadavky. Jen 1)měl být,jako já, křesťan (nejen "papírový")a 2)musel mě chtít i s mojí mamkou, která je nemocná, takže žijeme spolu, abych se o ni mohla starat. Nejsem karieristka, práci jsem měnila i s ohledem na mamčin zhoršující se zdravotní stav a nakonec jsem s ní zůstala před třemi lety doma. Vloni, skoro ve 40 letech, jsem se vdala. Manžel je křesťan a žijeme spolu všichni tři v bytě 3+1, který mamce město naprosto mimořádně vyměnilo za původní 2+1 ještě před svatbou. A jak to bude nebo nebude s mimi?...Protože mi už bylo 40, nesmíme na to ani pomyslet? Ale ať bude nebo nebude, nelituji, že jsem si počkala, stálo to za to