Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

neřekla jsem jí to... asi protože jsem jí nechtěla narušovat její obrázek dítěte, které vše dobře zvládá. nechtěla jsem jí "přidělávat starosti"... Když jsem párkrát něco naznačila, tak její rady byly dospělácky nepoužitelné... A přitom si vůbec nemyslím, že je moje máma málo citlivá a tak podobně. Nějak se to celé asi zkřížilo s mou perfekcionistickou povahou, s mou snahou si vše vyřešit sama a tak...nevím, na všechno odpověď nemám.
Jinak můj muž vyrostl ve velmi milující a funkční rodině, svým rodičům říkal VŠE, nikdy jim nelhal (nechápu )... jen jim neřekl jednu hrouznou, smutnou věc, kterou neřekl nikdy nikomu, až pak mě. Nechtěl jim prostě ublížit.
Takže proto si myslím, že je naivní si myslet, že já, byť se o to snažím, budu o svých dětech vědět naprosto vše důležité. A proto, jak jsem psala, spoléhám na Boží pomoc - to fakt není fráze.