Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

Monty, šikanové dítě téměř nikdy doma o problémech nemluví. V době kdy problémy začínají snad ještě doma něco řekne, ale dospěláci většinou reagují radami jako "tak mu taky jednu vraž" nebo "tak to řekni paní učitelce". Jenže to nepomůže, dítě se začne za problémy stydět a uzavře se kruh.
Opravdu to tak je, ty děti z nějakého důvodu nejsou schopny to doma říct. Proto se dávají rodičům rady, aby si hlídali své dítě i jinak, než jenom podle toho, co jim řekne. Např. když najednou začne "ztrácet" věci, chce, aby s ním někdo ráno chodil do školy, má opakované nevysvětlitelné nevolnosti, modřiny...

Jinak postihnout to může opravdu každé dítě a největší chyba je, když se vina přičítá tomu děcku. Ono samo není schopné ten problém vyřešit a od určité chvíle je jedno, jak se chová, už mu nic nepomůže, jedině zásah dospělých a ten je velmi obtížný.

Když jsem vybírala základku pro dceru, tak jsem okamžitě zavrhla školu, kde mi zástupce pro první stupeň řekl, že u nich šikana není a když se občas něco takového stane, tak jde o děti, které nějak nezpadly a tak prostě teda odejdou ze školy.