Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

Myšutko,
nesetkala jsem se s "tvrdou" šikanou jinde než v seriálu Třetí patro. Jako děti jsme vtipkovali na účet spolužáků, vyčleňovalo se z kolektivu, občas se někdo popral, ale pořád to bylo v normě. Z mého úhlu pohledu "v normě". Určitě to oběti toho zesměšňování štvalo. Třeba i bolelo. Jenže takový je prostě život. Pokud je dítě patologicky úzkostné nebo nějak mimořádně nadané, existuje řada speciálních škol, existuje domácí výuka. Život holt není peříčko. Dětské společenství je stejné, ba krutější než společenství dospělých, protože dítě ještě nebývá taktní/pokrytecké. Nehodící se škrtněte. Mně někdy přijde, že si rodiče hrají na bůhvíjaké anděly, ale když se nad tím zamyslíte, v práci si taky většinou nevybíráme kolegy a to, že se s někým, kdo nám není sympatický jen nebavíme nebo ho pomlouváme a urážíme "po straně" je totéž v bledě modrém, jen s tím taktem/pokrytectvím navíc. Kdo si vzpomene na film Valentin Dobrotivý, tak mi asi dá za pravdu, že to, co předváděli kolegové Oldřicha Nového je klasická a poměrně krutá šikana na pracovišti a určitě se na mnoha místech odehrává dodnes. Ty děti nejsou o nic lepší ani horší než my, protože jsou naše zrcadlo. Oběť šikany šikanovatele nějakým způsobem irituje. Důvody jsou různé. Někdo provokuje tím, že v ostatních vzbuzuje závist, někdo je "nějak moc chytrej", další je mamánek, další je plachý, zakřiknutý, má třeba silné brýle nebo ekzém. Na každém se něco najde. Dítě nežije ve skleníku, pokud má brýle nebo vyrážku, tak to samo ví nejlíp. Ten problém je podle mne dvojí - přijetí sebe sama a pak vzor v rodině. Když dítě slyší, jak rodiče někoho uráží, vysmívají se mu (třeba politikovi v televizi nebo sousedovi, to už je fuk), bere to jako normu, jako přirozenost. Když se táta pere, kluk bere jako normální být rváč. Ten kolektiv je prostě různorodý a zabránit šikaně v něm nelze, protože je to naprosto běžný jev jak u zvířat, tak u lidí. Důležité je se s tím srovnat. Jakkoli. Vědět, kdo jsem, na koho se můžu spolehnout a kdo mi může být u prdele, i kdyby mi roztrhal sto sešitů.