Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

Ježiši, pardon, už nevydržím, to jsou ale kydy. Kdo si zažil šikanu, musí sakra nadskakovat na židli. Teda já osobně ne, moje dcera. A rozhodně je tzv. normální, není tichá, zamlklá, osamocená. Ale jo, souhlasím, poněkud vyčuhovala. A přesto se to stalo.
A taky jsem si do tý doby myslela, že jestli někdo může být obětí šikany, tak moje dcera rozhodně ne, ona není ten typ.
Taky nevidím za každým rohem násilníka, který tam čeká na moje děti, ale už jsem sakra opatrná.
A pardon - jednou hodit penálem může být legrace /hlavně pro ty, jejichž penál to není/ a dítě to vydrží. Jenže když se to opakuje každou přestávku, přidá se pak schovávání učebnic, svačiny apod..... A je to denně. Věřte, že takhle to začíná. A já sama si řekla, že jestli jednou někdy moje děti narazí na takové grázly šikanovatele a jejich rodiče to budou považovat za nevinnou hru, bude nejlepší jim uštědřit pár facek /těm rodičům/, já už tu pokutu ustojím. Protože pokud dítě se nemůže cítit bezpečně ve škole a nepomůže učitel, musí rodič - třeba i radikálně. A jestli jsem násilník? No, jestli ještě některé z mých dětí zakusí něco podobného, co moje dcera, tak ano, nebudu váhat. Protože - na hrubý pytel, hrubá záplata.
Kdo nezažil, nepochopí a jen si tady plká o věci, o který ví úplně houby.
Když se vás to pak týká, všechno vidíte jinak.