Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

Monty psala:
Já si ale nedokážu představit, že v té škole takhle sedí rok, dva a víc. Byť jsme takovou spolužačku ve třídě měli a chudák to určitě lehké neměla. Pro mne je to určitá forma masochismu. Nedám-li nijak najevo, že se mi děje příkoří, tak nemůžu čekat, že se to jakkoli změní. Nebo to mám brát jako paralelu ke Kristově nastavování druhé tváře?
Ale Monty, takhle to skutečně není. Takové dítě se totiž časem dostane do pozice, že si skutečně myslí, že tohle chování je naprosto normální a že není dost dobré na to, aby si zasloužilo lepší chování a že když si postěžuje, bude všechno ještě horší. Oni ti šikanovatelé nejsou žádní blbci, moc dobře vědí a vypozorují, co na oběť platí. A šikanované dítě se už prostě nedokáže samo ozvat, neví si rady, někdy to dokáže snášet roky a někdy to šikanovatelé přeženou a pak to rupne. To je celý.