Přidat názor k článku Mámou ve dvaceti X mámou ve čtyřiceti

Je mi 24 let a mám rok a půl starého chlapečka. Je to vymodlené dítě...ano, čtete dobře, vymodlené....bylo mi dvacet let, když jsem začala pociťovat obrovskou touhu po dítěti.Blízká rodina mé těhotenství přijala s nadšením. pár lidí z okolí se ale i divilo. Otázky typu Proč? Ježíš, zavalit se plenama a hračkama....Už si nikdy neužiješ.....Dítětem končí život.....a podobný nesmysly.....pro mě totiž ten pravý život teprve narozením syna začal. Nic pro mě není důležitější, než péče o naše zlatíčko a o manžela. Už si ani neumíme představit, jaké to bylo, když jsme byli sami dva....vždyť co jsme dělali....do práce, z práce, do práce, z práce, o víkendu jsme někam zašli a zase do práce, z práce....roičovskou dovolenou si maximálně užívám. Za dva roky co jsem doma (od začátku těhu už jsem nechodila do práce- nevhodné zaměstnáné pro těhotnou) jsem se ani jeden jediný den nenudila. Od dubna 2008 co se syn narodil, jsem ta nějšťastnější osůbka. Určitě chceme ještě jedno dítě. Bohužel, o jedno miminko jsem v létě přišla....spontánní potrat ve 13. týdnu. bylo to hodně zlý a stále jsem se z toho nedostala,ale vím, že se o další miminko určitě pokusíme.

Podle "tabulek" jsem tedy byla taky mladá maminka....mé tetě je 42 a má ročního chlapečka. Říká, že je akorát unavená, nic nestíhá a prý to bylo v nějakých 22 kdy měla dvě dcery rok po soě daleko jednodušší....

Ale každá žena se sama rozhodne, kdy je ten čas mt dítě....já jsem se třeba na peníze a bydlení neohlížela....bydleli jsme v pronájmu 1+1 a oba chodili do práce....co je syn na světě, přestěhovali jsme se do velikého bytu. Stačí jen chtít a ne se vymlouvat na finanční krizi a rodiče a tak.....nebudu dítě odsouvat jen kvůli tomu, že nejsem ještě dost dobrá v zaměstnání ( u mě v práci postup rozhodně nešel, takže hákovat na směny a myslet si, jakou nemám kariéru, to bych ani nemyslela vážně) manželem jsme byli u moře (dobrý, raději budeme jezdit po Česku, je t víc krásy než u moře) chodili jsme se pobavit (dobrý,ale doma nás to baví víc...holt, nejsme společenští typy) a po výletech se dá krásne jezdit i s dítěte a na oběd se d taky zajít v klidu a v každ lepší restauraci s dětma počítají.....pro mě dítě není problém.....ale už jsem psala, každá to máme jinak....