Přidat názor k článku Jak jsem přežil školu

Souhlasím! Taky jsem si ve škole zažila peklo. Ted je to už pryč, asi bych měla každej den děkovat bohu, že už je to za mnou, ale proč jako. Spíš je mě líto těch zpousu dalších, co musej ted zažívat to samý a nikdy jim nikdo nepomůže. Člověk se otrká, ale štastnej už nebude nikdy. Učitelky před tím zavíraj oči a nikdy nepochopí, jak strašné utrpení musí člověk zažít. Když někdo ublíží malímu dítěti, je to podle mě to nejvědší svinstvo, co může bejt, ale když mu ublíží jiný dítě, to už tak krutý většině lidí nepříjde, přitom toho člověka to bolí úplně stejně. Vědšina lidí se stará jen o sebe, protože prostě nejí v povaze někomu pomáhat. Přitom i každý malí dítě ve skutečnosti ví co je a co není dobrý, když někomu ubližuje, je mu jasné že dělá špatnou věc, akorát se tomu prostě nemůže ubránit a pořád to dělá, protože se neumí vcítit do toho druhého. Těm jejich rodičům bych taky šla dát prež dršku, ale né jenom rodičům, ale těm jejich fakanum taky! Ve škole jsem vždycky záviděla ostatním dětem, že jsou na tom líp než já a že jsou štastný, představovala jsem si, jaký by to bylo, kdyby se naše strany obrátili, kdyby oni museli být na mém místě. Ale dnes už jim nezávidím, nikdy bych nechtěla ubližovat nevinnému člověku, i kdybych z toho měla mít radost. To si radši zažít ten zlej osud. Vždycky je lepší trpět, než bejt krutej :(