Přidat názor k článku Uvztekané dítě

Mám taky vzteklého Kryštofa, je mu rok a třičtvrtě. Od jeho narození - opravdu už od porodnice - slyším "ten má ale plíce!"
Jeho řev trhá uši.
Nejlepší je, když se nechám "zblbnout" kamarádkou, co má rozumnou, o čtyři měsíce starší holčičku - naposledy: "Už zkoušíte chodit bez kočárku?"
Vyrazila jsem bez kočárku na cestu napříč Prahou. Přestupy z metra na tramvaj... to bude bez kočárku lepší! Po čtyřech hodinách zařizování jsem dojela domů strhaná jako kůň, čtrnáctikilového Kryštofa "na koni" za krkem. Poslušně došel jen na autobus... potom už se "šprajcoval" a řval. Do toho se mi pod nohama motal pes, kterého jsme vezli na stříhání.
Jsem alergická na větu kolemjdoucích: "Ty už seš unavenej, viď?" - unavený Kryštof ve dvanáct není, když vstával v půl desáté! Jen má opuchlé oči od řvaní!
Bojím se, co nastane v tom pravém období vzdoru od dvou let výše.
Ale už mám praxi. Bratr při vzteklém svíjení modral a nenadechl se dokud ho máma nepolila vodou.