V tomhle rada těžká. Já si nedovedu představit, že by někdo z nás (já nebo manžel) protlačil nějaké rozhodnutí, které ten druhý bytostně nechce. Vžycky se domluvíme, buď najdeme kompromis a nebo to úplně necháme být. Nemůžu mluvit za manžela, ale já to mám tak, že něčeho, co nemůžeme dělat společně, se klidně vzdám, protože spokojený vztah je pro mě přednější. Není to přitom žádné sebeobětování, neb věcí, na kterých se shodneme, je víc než dost. Mimochodem, teď kamarádi zvažovali koupi pozemku na vesnici, ona chtěla, on ne. Měli to vyřešené raz dva - nešli do toho a žádné drama.
Takže závěr: asi bych na tvém místě se pokusila s manželem probrat, jestli po té vesnici touží opravdu úplně přes mrtvoly. A dala mu přečíst Vejce a já ;-)
Předchozí