Proč jsem se přestěhovala

Proč jsem se přestěhovala

Přece proto, že se naskytla jedinečná možnost vyměnit život v Praze v paneláku za život na malém klidném městě, v domě se zahradou, odkud není daleko ani k vodě ani do lesa. Včera tomu byl přesně měsíc od nastěhování.

Abych měla aktivní pohyb

Ano, vyměnila jsem byt 76 m2 za byt o asi 250 m2. Aktivního pohybu mám teď při úklidu tolik, že na aerobik nemám ani pomyšlení – tak jen doufám, že se to někdy projeví i na mé postavě. Zatím jsem jen zavařila vysavač s výkonem 2200 W, takže asi trénuju s koštětem na famfrpál. Nemluvě už skoro o tom, že ještě stále nemám v kuchyni dřez a tak pro a s každou kapkou vody běhám až do koupelny – nebo zbytky zalívám kytky na kuchyňském okně.

Abych v noci nemohla spát

Městečko jak na dlani, v noci projedou jedno dvě auta. Oproti bydlení nad 4-proudou pražskou magistrálou oáza klidu. Takže oproti konstantnímu hluku v Praze, jehož vysoká hladina příliš nekolísala, je každé auto v absolutním tichu sakra slyšet.

Aby děti byly nemocné

Změna prostředí vedla u obou dětí k tomu, že obě ze studeného domu se silnými zdmi nastydly. Snad se časem trochu otuží.

Abych žila s motýly

Na zahradě jsou dvě švestky. Mám líného manžela i švagra, takže nikomu se nechce lézt vysoko na strom a očesat je. Tak lezu jen, kam dosáhnu z krátkých štaflí, jsem přece odpovědná matka dvou dětí, co kdybych se zabila… Takže přezrálé švestky vesele padají, hnijí a mění se v opojnou potravu nejen vos, ale i motýlů, pavích oček. Pokaždé, když se ke švestce jen přiblížím, zvedne se závoj utkaný z pavích ok. A některá z nich, opilá ranou slivovicí, se zamotají až k našim oknům a dovnitř do bytu. Je celkem fuška vyhnat opilého motýla z bytu, když mu člověk nechce setřít pel z křídel.

Abych kojila srnky

To bylo tak. Jednou v podvečer jsme se vraceli domů kolem bývalých jatek, nyní záchranné stanice pro divoká zvířata (to jsou paradoxy). Obvykle sledujeme přes plot, jestli neuvidíme volavku popelavou nebo třeba lišku… Na plotě byla nová vývěska s informací, jaké zvíře zde zrovna je a co se mu přihodilo, že se ocitlo v tomto zvířecím lazaretu. Všimla si nás slečna ze stanice a pozvala nás dál. Provedla nás kolem všech kotců, předvedla krmeni lišky, fretky i krkavce a nakonec dala z lahve pít kozí mléko dvěma srnečkům, zraněným křovinořezem. Srnečkům byla jedna lahev málo, chtěli ještě – a zavětřili směrem ke mně a miminku v mém náručí. Kojím, takže v podvečer jsem asi mlékem hodně cítit… hnali se ke mně jak vosy na med!

Abych musela sbírat shnilá jablka

Přesně tak. Sad plný jabloní, jablka ještě nedozrála, ale padají. Zvlášť když pes nemá lepší zábavu než vyskakovat a jablka „trhat“, trochu si je zpracovat zuby a vysávat sladkou šťávu.

Máloco z toho jsem od stěhování čekala. Ale zpátky bych neměnila.