Ničivé následky jara

Večeře je to jednoduchá, levná, nenáročná na přípravu. Ruce si upatlá každý sám a každý sám si je taky olíže. Oheň příjemně praská a z nedalekého jezírka se šerem nesou žabí rozhovory a večerní písně zpod leknínu.

Když jsem dojel z práce domů a přišel za ženou na dvůr, málem jsem šel do kolen. Změna. Žili jsme spolu dlouho v krásném, harmonickém vztahu. Léta, desetiletí. Líbily se mi ty ladné křivky a kdyby bylo po mém, nic bych na věci neměnil. Nebyl žádný důvod k rozluce. Nepřekáželi jsme si. Každý den jsem se mohl těšit pohledem, jiným za ranního rozbřesku, jiným v poledním žáru a jiným v záři zapadajícího slunce. A to všechno je teď v troskách. A co horšího, sám jsem se na tom podílel.

Rozhodla o tom ovšem má žena a bylo to její přání. Nepodsouvám jí ale žádné zlé úmysly. Je to jen rozdílný úhel pohledu, který občas na věci máme. Já viděl v kopečcích na dvorku křehké poprsí Raffaelovy Sixtinské Madony, má žena nevábně vyhlížející hromádky starého, zarostlého písku, který už nikdy nikdo potřebovat nebude. A protože letošní dvě svatby Kristýny a Barbory budou o prázdninách v našem zahradním areálu (inspirované loňskou vydařenou svatbou Markéty na domácím pažitu) a pro případ nepříznivého počasí postavíme malý cirkusový stan, bylo rozhodnuto o nezbytných stavebních úpravách.

Pojal jsem celou záležitost profesionálně. Projekt už vytvořil evangelista Lukáš, já ho jenom oprášil a realizoval. Ve třetí kapitole projektové dokumentace se u Lukáše píše: „Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné.“ Jasný návod k použití. Zastavil jsem se u svého známého, který má ve firmě nakladač s velkou lžící a domluvil se s ním. Přijede, srýpne, rozhrne, srovná. Jak prosté.

Nebyl jsem doma, když přijel, srýpl, rozhrábl a srovnal. Přišel jsem, až když už byly kostky vrženy a dvorní trakt zplanýrovaný. Nikdy bych nevěřil, jak malý zásah dokáže udělat takovou velkou změnu. S hromádkami písku vzaly za své i šípkové keře a další porost. Přede mnou je planina a otevřený pohled do kraje. Do nového prostoru by se teď bez potíží vešel ne jeden, ale klidně i dva cirkusové stany Humberta a Kludského. A ještě by zbylo místo na záhon kadeřavé petržele.

Můžu se teď na novou situaci dívat ze dvou stran. Otevřel se krásný pohled do kraje, jaký tu předtím nebyl. Ráno si postavím hrnek s čajem na stůl a budu se přes opar dívat na velké stádo laní, které je tu odjakživa v mnohasethektarovém lánu na byt a stravu. To je ta pozitivní zpráva. Odvrácená strana mince je, že z rozrýpaného dvora bude potřeba vyhrabat kamení, drny a jiné neřádstvo. Pak navozit hlínu, zkultivovat, uhrabat, zasít novou trávu, zavlažovat a pěstit a pěstit. Aby bylo do svatby naše nové, malé ragbyové hřiště v cajku.

Už dopředu je mi jasné, v jakém stavu bude v příštích dnech moje tělo, až ho budu večer ukládat do postele. Je sice pravda, že nový dvůr je krásný. Ale ty staré, mile obrostlé hromádky písku neměly tak ničivé následky na záda!