Proč se to musí testovat na mně?

Prodlouženým víkendem končily podzimní prázdniny a do otcovského domu se zase slétlo hejno našich dětí i s vnoučátky. Zvlášť taky proto, že je zde na přátelské a dlouhotrvající návštěvě naše nejstarší, v Irsku žijící dcera Kateřina s nejmladším vnoučkem, nedávno vylíhlým Štěpánkem, a jeho pozornou chůvičkou. Elektronickou. Ta jak ostražitý indiánský zvěd dává okamžitě zprávu o pohybu Štěpánka v košíku řídícímu středisku v kuchyni nebo ve světnici. To podle toho, kde zrovna jeho rodiče popíjejí kafe a klábosí s ostatními. Jakkoli závažný rozhovor o svozu komunálního odpadu v obci nebo navýšení eurovalu v Bruselu o další miliardy okamžitě umlká, když chůvička podrážděně zaječí a rodiče ihned běží zachraňovat situaci.

Tam nastává možnost varianty „A“ nebo varianty „B“. Buď je problém v plínce (A) nebo ve sklínce (B). Pokud je sklínka prázdná, znamená to, že je plínka plná, Štěpánek je nespokojený a musí dojít k výměně plínky. V lepším případě. Pokud není prázdná sklínka, znamená to, že Štěpánek je nespokojený, protože není plné bříško a je nutné dotankovat. Varianta B sice vyřeší tento problém, ale vposledku to znamená, že chůvička za chvíli stejně oznámí, že Štěpánek se teď zase rozhodl pro variantu A. Něco jako nekonečný koloběh vody v přírodě.

Ve dne je chůvička neocenitelný pomocník. Na jednu noc se ale pro mě stala horrorovou můrou. To když mladí zapomněli chůvičku ve světnici, vedle které spím, a Štěpánek brzy nad ránem začal důsledně střídat obě varianty. A do toho asi zaražené větříky nebo divoké sny. Zkrátka, chůvička mě probudila tak dokonale, že jsem už neusnul. Říkal jsem si, že tohle musím druhý den dobře ohlídat, abych se vyspal aspoň o víkendu. Chůvičku jsem ohlídal. Ale nebyl jsem dost bdělý a nevšiml si zeťákova mobilu, který tam zapomněl. A ten druhý den jako z udělání zase brzy nad ránem začal oznamovat Chačaturjanovým Šavlovým tancem, že přichází z nějakého konce světa text, který má zeťák překladatel přeložit. On spokojeně spal, já do rána zase ne.

Doufal jsem, že se neštěstí už odebralo někam do hor. Že dvakrát stačilo. Ale doufal jsem špatně. Třetí ráno, kdy kohout měl ještě daleko do prvního kokrhnutí, se mi do spaní naboural budík druhého zeťáka, který si udělal volno. Jenže mobil měl natažený na čtyři třicet, protože tak ráno obvykle vstává do práce. Ten den do práce nevstával. Zato jsem vstal já. Vnoučky i technické vynálezy považuju většinou za přínos pro lidstvo. Jsou ovšem chvíle, kdy výjimka potvrzuje pravidlo. Proč se to ale musí testovat zrovna na mně?!