Chci přece dobře vychovat své děti

Víkend jevil všechny známky lehkého zápecnictví. V pátek zatoužila část rodiny prozkoumat další vývojové pokroky vnoučka Samuela a zjistit součet Marínčiných faldíčků pod oběma odvěsnami (čti bradičkami). Detekovali jsme další množství nových nevyjmenovaných slov, kterými Samuel rozšířil svůj slovník. Asi jsem už pozapomněl, jak rychle se vyvíjí malý člověk, ale trochu mě udivilo, že už tak malý člověk dokáže ve dvou a čtvrt roce mírně ironicky zaimprovizovat. Když ho poslali, aby vzbudil našeho dvacetiletého synka Vojtu, který se po obědě natáhl na gauč, zatahal ho Samuel za nohu se slovy: „Vojto vstávej“. A když dotyčný jevil známky jisté nevole, přidal: „Kašli na to“. Naučil se to od táty, ale úplně v jiné souvislosti.

V sobotu jsem pak sám sobě připravil peklo danajským darem. Na nátlak své ženy jsem se rozhodl, že budu dobrým otcem a budu důsledně vychovávat svoje děti. To znamená, že nevyskočím ráno z postele, když ještě ostatní spí, abych zatopil a oni vylézali ze svých duchniček do tepla vytopené chaloupky. A nebudu vařit. Nechal jsem rodinku vylézt do zimy a řekl, že topit budou dnes synové. Durdili se, ale když viděli bojovné pohledy chladem domova rozpáleného dámského osazenstva, rozmysleli si předem prohranou bitvu a bušící sekera v dřevníku potvrdila jejich bezpodmínečnou kapitulaci.

Druhým mým výchovným krokem bylo tedy oznámení Bětce a Tereze, že táta dnes nevaří. Protože v pubertě, ve které se právě nacházejí, z nějakého mně neznámého důvodu buď vůbec a nebo velmi špatně slyší příkazy svých milujících rodičů, napsal jsem na á čtverku jídelníček i s rozmístěním surovin k přípravě sobotního oběda. Popsal jsem, kde se co v kredenci, v policích a ledničce nachází a pak už jen trpěl a omdléval zoufalstvím nad nestandardními postupy přípravy něčeho tak posvátného, jako je rajská polévka a nad dýmem ze spálených řízků na pánvi bez oleje, protože „Tuk je nezdravý, nevíš tato“?!! Nasál jsem bezmocně několikrát zhluboka do plic směs dusíku, kyslíku, vzácných plynů a zuhelnatělé strouhánky, polkl ostrá slova nakupená na jazyku a odešel dýchat vzduch do jiné místnosti. Chci přece dobře vychovat své děti, ne?