Zdálo se mi, že uplynulé dny jsou příliš jednotvárné a šedivé a nic se vlastně neděje. Není to pravda. Děje se.
Jedním z mých úkolů je dodávat mým domácím lidem pravidelně, to znamená denně, zdravou, výživnou, chutnou a pestrou stravu. Jednou z jejích komponent je každodenní přísun ovoce. Jablek nebo banánů nebo pomerančů, co Spár dá. Ovoce doma vyndám ze síťovky a položím do mísy vedle vázy na stole v kuchyni. Navečer dodám a ráno bystrým okem zhodnotím, jak chutnala dužina James Grieve nebo banán Chiquita. Pozná se to podle výše hladiny zbytků ovoce v míse.
Obsah mísy se mění denně, obsah vázy v delších časových intervalech. Květina vydrží déle a děti ji v pokročilém věku už tolik neokusují. Bývá to hezké zátiší, váza s květinami a mísa s ovocem. Špála by zaplesal. Krásně ladí například zelené jablko, vodní meloun, čerstvá jeřabina a čajové růže. To pohladí unavenou sítnici večer i oko potažené blankou časně ráno. Obvykle. Večer nechodím spát se slepicemi, ráno nevstávám časně, když nemusím. Jeden můj známý říkává: Ať vstávám kdy vstávám, probouzím se v devět. To bývá zhusta můj případ.
Dlužno ještě k ušlechtilému roští z květinářství dodat, že i kytky nepravidelně kupuji a občas zadám i složení kytice. A pak se kochám. Vždycky tomu tak bývalo. Ale dnes není. Tento týden jsem složení kytice nezadal. Zadal jej šestiletý vnuk Samuel. A výsledek je takový, že ráno po příchodu do kuchyně pohlédnu mimo jiné skelným pohledem i na stůl a zátiší s vázou a mísou, vytřeštím zrak, zamáčknu vypadlé oči zpátky do důlku a jsem okamžitě probuzený. Má to jediný důvod. Z vázy ční k nebi jak šikmá věž v Pizze holenní kost.
Tato zvláštní a neotřelá kytice přihodila se takto. Vnoučátka Samuel a Marínka přijela na návštěvu. Pohráli si, zavířili domem a když už víření přecházelo v nekontrolovaný chaos, rozhodla se jejich máma Anežka odstranit tento známý fyzikální jev, který vzniká přesně podle speciálního zákona termodynamiky-entropie a šla s nimi na procházku do nedalekého lesíka. Než odešli, požádala dcera Terezka, domácí aranžérka, ať jí přinesou něco do vázy. Snad to myslela v žertu. Je přece konec února. Co asi tak roste a kvete? Vnoučátka to ale vzala vážně a donesla. Marínka suchou smrkovou větvičku s malými šištičkami. A Samuel vybělenou holenní kost zajíce, který ukončil svůj mladý život buď přirozenou smrtí nebo zobákem káněte. Na tom už nesejde. S radostí, že každý něco přinesl Terezce do vázy, jí to předali.
A Terezka neuskočila štítivě od kusu zaječího skeletu a nenařídila hodit ho hned na hnůj a ublížit tím nevinné duši Samuelově. Ale se vší vážností vzala vhodnou vázu, vetkla do ní smrkovou větévku, jak květy lilie obalenou šiškami a jako korunou to ozdobila umrlým zaječím hnátem. Mám dobrou představivost a poměrně bujnou fantazii, ale před tou dětskou smekám. Ani v nejodvážnějším floristickém snu by mě nenapadla tak originální kombinace - zátiší s holenní kostí. Umí ty děti ale překvapit.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.