Jak je starý, tak je hloupý

Takže jsem za léta hospodaření slušně vytrénovaný a moje oko nikdy nepřehlédne v regálu zboží označené jako akce nebo sleva. Krom toho kontroluju, jaká je akce a jaká je sleva. To se také vyplatí. Nosím v paměti krátkodobě ceny běžných věcí, co nakupuju, takže laciný trik supermarketu, že toto zboží je v akci - dříve 150 Kč, nyní 130 Kč není žádná akce, ale podfuk, protože toto zboží už dříve stálo 130. Jen tam nebyla cedulka akce, takže běžný občasný marketový turista lehce naletí. Taky se stávají občas i úsměvné akce, jako např. nedávno. Rum, dříve 149 Kč, nyní sleva 20%, nová cena 169 Kč. Ale to byla zřejmě po promilované noci unavená mladá asistentka, co vyrábí cedule.

Nedávno jsem zase vyrazil za slevou. Tentokrát větší slevou. Za předvánoční nákup jsem dostal poukázku na slevu 20% na celý nákup do tří tisíc. Nekup to! Oznámil jsem Vítkovi, že musí se mnou, protože nákup za tři tisíce se do jednoho košíku nevejde. Musíme mít dva. A to ještě kdoví. Ó jak jsem se mýlil, stejně jak výrobci elixíru mládí. Ale to mělo teprve přijít. Plán byl jasný. Projdu všechny uličky a regály a z každého něco shrnu do koše. Tato moje pevná víra byla ale brzy nahlodána. To když jsem měl v košíku Persil, toastovač a balík cukru a už jsem byl na první tisícovce. Žádné shrnování se nakonec nekonalo. Sem tam jsem něco hodil do bezedných útrob nákupního vozíku a Vítek to sčítal na mobilu. 1 816, 2 458, 2982, tak ještě pro jistotu Savo a je to 3 078. Konec.

Vlastně konec ne. Konec byl, když přišel Vítkův vyčítavý pohled a komentář: "Velký nákup? Na dva nebo tři vozíky? Tos mě fakt musel tahat sebou? Když to sesypeme, není toho ani na jeden vozík. Zvládl bys to i sám". Styděl jsem se. Já, profesionální nákupčí si myslím, že za tři nálepky Palackého vykoupím půl obchodu. "Jak je starý, tak je hloupý", říkávala babička. Ještě, že se toho chuděra nedožila. Taková hanba. A já s tím teď budu muset žít.