Inteligentní dítě může být někdy i nebezpečné

Jen tak pojíst borůvkové lívance a ukázat, jak za ten měsíc vnoučci porostli a co umí nového. Devítiměsíční buclatá a usměvavá slečna předvedla chůzi jako cvičený pejsek v manéži. Když ji vezmeme za ruce a vedeme, stojí už na vlastních nohách a chodí. Sice se jí ještě trochu plantají nohy jako mně jazyk na svatbě mých dcer, ale ustojí to.

To Samuel překvapil jinak a nečekaně. Jeho nohy jsou vytrénované, do balonu kope levou i pravou a ani běh na dlouhou trať, kde už je rychlejší než dědeček, nikoho nepřekvapí. Dva a půl roku je věk, kdy takový malý Usain Bolt začíná trhat rekordy. Ovšem zatímco bych čekal, že překvapení přijde spíš od vody, přišlo tentokrát od lesa.

Jeli jsme od babičky zpátky domů a já vezl Samuela s jeho tátou Andrejem. A jak tak jedeme a posloucháme Samuelovo neustálé brebentění o věcech a událostech, co se míhají za okny auta, slyším zřetelně, jak vnuk říká „ševrolet“. Není to lehké slovo pro dvouapůlleté dítě. To „š“ sice ještě trochu zašišlal, ale přesto jsem se na něj podíval, usmál a pochválil ho, jak hezky už umí mluvit.

Pak jsem se otočil zpátky, mrknul periferně napravo před sebe a ztuhnul. Neviděl jsem se v tu chvíli ve zpětném zrcátku, jak moc jsem vyvalil oči, ale asi dost. Na cestě pod lesem stál Chevrolet. S typickým znakem spěchajícího baculatého kříže na zádi. Na tisíc škodovek a fordů na našich silnicích připadá jeden Chevrolet. Podíval jsem se na Andreje s otázkou v očích. Potvrdil, že Samuel pozná některé symboly aut, co potká na silnici.

Už jsem pozapomněl, co kdysi dokázal bystrý mozeček mých vlastních dvouletých dětí. Nejspíš byly taky dost šikovné. Ovšem z aut uměly spolehlivě poznat jen Tatru. Dost možná to ale bylo jen tím, že „ševrolet“ u nás tehdy ještě nejezdil. Je mi ale jasné, že od téhle chvíle si musím začít dávat před Samuelem dobrý pozor na jazyk. Například když občas ne příliš vyjmenovanými slovy komentuji počínání řidiče přede mnou. To potom takové inteligentní dítě může být někdy i nebezpečné.