Nové dítě už si nekoupím

Klidný proto, že viděno z pohledu spravedlnosti, po vší té týdenní honičce v kanceláři má můj unavený člověk právo na odpočinek. Jen francouzské galeje by to nerespektovaly. A navíc péče o chorou ženu po návratu ze zaměstnání, domácí práce a odrážení útoků oběživa chtivého potomstva. Ještěže mi nezakázali relax u plotny a mohl jsem jim vařit. Zlatíčka moje.

Navíc jsem si pobloudile představoval, že nemocná žena nemůže myslet, natož si něco vymýšlet! Ó, jak jsem se mýlil. V teple peřin a v klidu domova nerušeně sestavovala seznam sobotních domácích a zazimovacích prací na zahradě a ráno jej na nás s penicilinovým úsměvem vytáhla. A bylo rozhodnuto a kostky vrženy. Šest set třicet devět tisíc dvě stě čtyřicet pět lístků z ovocných stromů, padlých do trávy, muselo být vyhrabáno. Stromky obaleny před zločinnými nájezdy zajíců a kola, motorky a ping pongové pálky uklizeny do svých zimovišť. A mnoho dalšího. Což výrazně rozladilo moje páteřní obratle a mezižeberní svalstvo.

Neděle stačila tak tak napravit na mém člověku napáchané škody, zvlášť když brzy odpoledne přijela vnučka Maruška a jejich stěhovací pes Dušan a žádali si naši trvalou pozornost. Ale jinak to byl docela pěkný víkend. Nebýt toho, že zemřel dlouholetý člen naší rodiny. Na sešlost stářím. Věrný kráječ Selmer. Spolehlivý, vždy ostrý. A tak byl problém. Nikdo už neumí vzít nůž pořádně do ruky a ukrojit si krajíc chleba. Když jsem tak pozoroval, jak hrozí, že si dcera Bětka podřeže žíly a syn Vítek propíchne slezinu, i přes napjatý rozpočet půjdu a ještě dnes koupím nový kráječ. Nové dítě už si totiž ve svém věku asi nekoupím.