Re: A co my co žijem na samotě?

Tragiko, to je asi tak ideál. Máš to kousek všude a přitom klid. Já jsem se naplavila na maloměsto a zatím jsem si ještě úplně nezvykla. Mentalita lidí je jiná, někdy mám pocit, že není rozdíl mezi maloměstem a vesnicí. Chybou bylo, že jsem se přistěhovala až když jsem byla na mateřské, čili izolace od začátku. Tchýně se nejprve přistěhovala, našla si zde práci ve škole a pak teprve otěhotněla. Takže měla dost známých s dětmi a doma jí nehrabalo. Já jsem šťastná za auto a rýsují se i nějací přátelé. V kontrastu s tím, co jsem psala na začátku, musím napsat, že sem tam se vynoří člověk - perla, se kterým mi je velmi dobře, člověk ale musí mít oči otevřené. Ještě jsem začala studovat v Českých Budějovicích, což je město dostatečně velké, aby si to člověk 1x za dva týdny užil a pak se radoval z klidu a hezkého podzimu na "venkově".