Re: A co my co žijem na samotě?

Moc obdivuji Tvůj nadhled. My bydleli ve vesnici, kam jely 4 autobusy za den, škola i školka byly asi jen 4 km, ale město 20 km. Ve škole byl super kroužek, co děti bavil, ale kamarády, jsme si museli vozit nebo k nim jezdit (když byly děti od 3-7 let). Ale pro mě, která jsem tam neměla kamarádku (hledej ji někde ve městě, kam se jezdí třeba jen 1x týdně) to byla otrava.
Teď bydlime v malém městě, ale zas nám chybí ten kroužek, tak děti vozíme do většího města, kde ho mají, protože po něm touží. A s prací je to tady taky hrůza. Nechci si stěžovat, jen si myslím, že všude je něco lepšího a něco horšího.
Asi bych se už na tak mrňavou vesnici nevracela, kdyby nebylo město za humny, ale v paneláku taky nevím, jestli bych chtěla bydlet.