Mumím, můj tatínek na mé ženské sebeúctě pracoval velice důkladně - např. rád tvrdíval, že ženská je jak nábytek, až se ohledí, je třeba vyměnit, apod. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to byl celé jeho problém a že to s realitou nemá moc společného. Dnes už je to lepší, ale dlouho jsem vůči mužům cítila velkou nedůvěru. Dodnes nechápu, jak někdo může tvrdit, že diskriminace žen neexistuje. Jsem na to možná díky dětství citlivější než ostatní, ale já se s ní setkávám od dětství neustále. Neustále narážím na to, že pro spoustu chlapů je ženská cosi míń