Přidat názor k článku Děvčátko je krásná věc

Pardon, ted už s textem:
Jen s tím rozdílem že se nám třetím císařem nenarodila třetí dcerka ale kluk, takže jsme přišli o tu libovou chvíli po nahlídnutí do kočárku, kdy se provalí že je v něm holčička, o ty 3 vteřiny ticha a soucitný komentář...Věty typu "tak konečně kluk", " tak se vám to konečně povedlo!" několikrát denně mě přiváděly k šílenství. Zřejmě si oravdu velké množství lidí myslí že když manželé počnou dítě, je to vždy za účelem zplození syna a dcery jsou neúspěšné pokusy. Potom je zřejmě ospravedlnitelné mít 4, 5 a více dětí, v případě že jsou to samé dcery. Pokud už teď máme syna, asi by jsem byli za šílence, kdybychom chtěli ještě 4té dítě! Připadá mi to opravdu ponižující, moje dcery jsou přece úplně stejně hodnotné jako kdyby to byli synové!
Myslím si že je pravda že i v 21 století je v ČR hluboko zakořeněno, že chlap musí mít syna, že rodina bez syna je méněcenná. Pokud má rodina 2 syny, a narodí se třetí, není to stejné jako když má 2 dcery a narodí se třetí. Je to velký tlak a musím říct že s hrůzou pozoruji že mu do určité míry podléhá i moje rodina, i já, manžel. (ne, nechtěli jsme děti kvůli tomu že čekáme na syna , milujeme naše skvělé dcerky, ale touha po chlapečkovi byla v nás obou přece). Když se nám syn narodil, pocítila jsem skutečně něco jako úlevu od očekávání všech okolo.
Na závěr: jsem moc ráda že mám dvě dcery, cítím to tak, že dcery jsou pro matku moc důležité, že matka a dcery jsou na sebe tak nějak více naladěni, je tam jakési osudové souznění, něco, co se synem nezažívám, i když s ním mám velmi blízký vztah.