Já ty lidi fakt nechápu. Ve třech letech dcery se nám narodilo druhé dítě - syn. Všichni nás chválili, že se nám povedl páreček. Ale vždyť my jsme si jen z lásky pořídili další dítě, ne syna! Dokonce jsme byli docela rozčarovaní, protože jsme se těšili na holčičku. Ale to nikomu člověk nevysvětlí! Našli se i tací (v rodině i v bydlišti - na vesnici), kteří nám kombinaci holka-kluk (pro nás to jsou hlavně dvě zdravé děti!!!) vyloženě nepřáli a byli na nás kvůli tomu zlí. Jak jsou ti lidé hloupí! Fakt jsou mi k smíchu.
A teď čekáme třetí dítě. Rodina ani okolí to zase nemůže pochopit. Na co třetí dítě, když už máme všechno!!! No přece proto, že se máme rádi a chceme další děťátko.
Jo a ještě jedna poznámka. Jedni tady (ve vesnici) taky mají holčičku a chlapečka. Nikdo jim to ale nezávidí. Chlapeček se narodil nečekaně s Downovým syndromem. Tenkrát lidem (konečně aspoň na chvilku) došlo, že jsou i důležitější věci v životě, než to, jestli mám holku a kluka nebo samé ženské (či mužské).
Předchozí