Reaguji na nadpis příspěvku - já na to myslela kudy jsem chodila. Byla jsem zkroucená hrůzou, že to bude kluk, napotřetí přece nemůžu mít takový štěstí...atd. tyhle myšlenky se mi honily hlavou zatímco jsem pořvávala, že jestli to bude kluk, tak letí apod. Já myslím, že na pohlaví záleží, pokud na něm záleží matce (případně otci). Já se ač ateista modlila aby mi to vyšlo protože jsem prostě kluka NIKDY nechtěla. Naštěstí to vyšlo.....nicméně všechno výše popsané v článku jsem zažila také a musím zodpovědně prohlásit, že je to opruz. Navíc já reagovala víceméně hystericky a podobné otázky vnímala jako invektivy, na které jsem odpovídala dosti podrážděně. Prostě protože jsem chtěla další holku a připadalo mi, že na mě toho kluka přivolávaj